Filipe, dojel jsi na skvělé druhé příčce, myslíš, že ti k tomu pomohlo i domácí prostředí?
Tak určitě to hrálo velkou roli, každopádně se na to musíme dívat ze dvou úhlů pohledu. Jeden úhel pohledu je ten, že jsem měl větší ponětí o tuzemských silnicích. I když jsem je prakticky neznal, věděl jsem zhruba, jaký mají charakter, jakou mají přilnavost a znal jsem celkově prostředí, ve kterém jsem minimálně ve čtvrtek a v pátek závodil. To mi samozřejmě hrálo do karet. Druhý úhel pohledu je ale ten, že být domácí závodník přináší i spoustu závazků a očekávání, které jsem chtěl naplnit. To mě pochopitelně trochu svazovalo.
Vnímal si všechny ty diváky s dýmovnicemi a vlajkami i během samotné jízdy?
Toho si opravdu nešlo nevšímat, protože těch vlajek bylo opravdu neuvěřitelné množství. Chvílemi jsem se dokonce musel ke koncentraci přemlouvat, protože když na mě na těch dlouhých rovinkách vyběhl nějaký ten houf fanoušků s vlajkami a světlicemi, bylo nemožné neupřít na ně zrak. Samozřejmě jsem se ale stále snažil dělat svou práci.
Napadlo tě před startem vůbec, že bys na konci víkendu mohl stát na stupních vítězů?
Na rovinu musím přiznat, že jsme ze začátku vůbec nevěděli, na jakých pozicích se budeme v této světové konkurenci pohybovat. A to ani ve chvíli, kdy bychom podávali ty nejlepší výsledky. Nakonec to ale dopadlo, tak jak to dopadlo a já jsem neuvěřitelně šťastný a vděčný všem svým fanouškům, mému týmu a samozřejmě své rodině.