S nadsázkou se občas říká, že Evropané by měli mít právo na účast v nadcházejících volbách amerického prezidenta. Jejich výsledek bude mít dopady nejen na poměry ve Spojených státech, ale ovlivní i běh věcí na starém kontinentě. Naštěstí je to jen čirá fantazie a Evropané na americké volby vliv mít nebudou. Stačí už, že vidíme pokřivený obraz americké společnosti a politiky.
Země Evropské unie jsou determinované byrokracií a hlavně regulacemi, probouzejí se ze zlého snu Green Dealu a jsou vystavovány důsledkům nezvládnuté migrace. Na hranicích Unie je už víc než dva roky válka. Nejen na další pokračování ruské války proti Ukrajině bude mít vliv politika administrativy nově zvoleného amerického prezidenta.
V kaleidoskopické době sociálních sítí převažuje jednostranný pohled médií, který prakticky zužuje americké volby na boj dobra se zlem, na výběr z kuriozit nebo excesů. Donald Trump je jako ostatně vše, co se netváří jako liberální, z progresivistických pozic vykreslován jako ohrožení demokracie a nepřítel. Podobně byla třeba karikována polská konzervativní vláda, zatímco ta současná, která se hlásí k těm správným evropským hodnotám, je kritiky ušetřena.
Byť je to právě kabinet Donalda Tuska, u kterého je bez povšimnutí ignorováno protiústavní odvolání víc než šedesáti velvyslanců v jednom čase, nerespektování rozhodnutí soudů jako v případě odvolání generálního prokurátora nebo přímo vyslovené ospravedlnění nerespektování právního státu. Ekonomický růst Polska mohla zaznamenat i širší česká veřejnost, když například letos objevila rozsáhlou novou dálniční síť, proměnu polských měst nebo letoviska na Baltu. To je ten zásadní výsledek vlády konzervativců, a nikoli kulturní války.
Konzervativní myšlení napříč Amerikou a Evropou je pro svou racionalitu, ekonomickou logiku, vzdor proti nelegální migraci, vzdor proti novým klimatickým nebo kulturním ideologiím a pro absenci vzletných frází vykreslováno jako sociálně zaostalé, zpátečnické a svým založením nebezpečné.
Představitelé konzervativních proudů samozřejmě mají slabá místa, vychází to ze samé podstaty, jací lidé vstupují v současnosti do politiky nebo chtějí vládnout. Na jedné straně jde často o excentrické osobnosti, na druhé jde spíš o figurky řízené myšlenkovými, ale i jinými trusty v pozadí.
Ani v Americe nebude pro střední třídu, která bývá motorem společnosti a pro niž je stabilita a předvídatelnost podstatou existence, volba příští týden jednoduchá. Výsledek se odhaduje velmi těsný, často se tvrdí, že vyhraje ten, kdo vyhraje v Pensylvánii, a ať už bude výsledek jakýkoli, přinese velkou frustraci na straně poražených. Podstatou demokratického zřízení je střídání vlád, už jen pro udržení rovnováhy.
Ten, kdo dává přednost racionalitě před sociálními a ekonomickými experimenty, musí dojít k závěru, že teď je žádoucí vítězství Donalda Trumpa. Konečně i u nás se začínají objevovat neexaltované hlasy, které upozorňují, že s Donaldem Trumpem žádný konec demokracie nepřijde, a nakonec zahraniční politika republikánů nepáchá tolik zmaru jako ta demokratická.
Ani se zaváděním cel na evropský export, kterými se ohání Donald Trump, to nebude tak horké, stálo za to přečíst si v minulém vydání Echa rozhovor s Jamesem Carafanem ze think-tanku Heritage Foundation. Vysvětluje politické uvažování Donalda Trumpa, které ostře kontrastuje s výkřiky vytrženými z kontextu, předkládanými i domácí většinové společnosti.
AMERICKÝ VOJENSKÝ EXPERT
28. ŘÍJEN NA HRADĚ
